Detaily titulu

Nakladatelství:	KARPANA
ISBN	978–80–904720–0–6
Počet stran	240
Dostupné od	30. 6. 2011
Médium	kniha
Vazba	brožovaná vazba

Žánry

Anotace

Předkládaná kniha je výsledkem několikaletých expedic za ozubnicovými tratěmi Evropy.
Projedete se nejstrmější zubačkou v Evropě na horu Pilatus. Vystoupáte do nejvýše položené železniční stanice na Jungfraujoch - Top of Europe, do téměř 3500 metrů nad mořem. Zatajíte dech při průjezdu Mont Blanc Expressem divokými soutěskami a pohledu do horských rozsedlin pod vámi. Na Furkabahn pojedete po doslova shrnovacím mostu. V létě po něm jezdí parní lokomotiva, v zimě udělá místo padajícím lavinám.
Ve Stuttgartu budete obdivovat tramvaj-zubačku, která se prohání městem. Jako hudba vám bude znít syčení páry, oblaka dýmu a pravidelné nárazy pístu ve válci při stoupání na Rothorn.
V Zurichu dojedete zubačkou do hotelu. Dostanete se do nadmořské výšky, kdy slavný Matterhorn se zdá na dosah ruky. Projede se cestou, po které jezdily přes hory mezi jihem a severem Evropy koňské povozy.
V Glacier Expressu dostanete víno ve skleničce se šikmou nožičkou. Aby se víno nevylilo, budete ji natáčet podle toho, jak se mění stoupání na trati. Při nostalgii a obdivu k technickému fortelu předků budete stoupat zub za zubem k horským velikánům Evropy. Součástí knihy je i jediná zubačka v Čechách: Tanvald-Kořenov. Jde o nejstrmější železniční trať v České republice.

Epocha železničních tratí začala v druhé polovině 19. století. Bylo to v době rozvoje nových průmyslových odvětví, která nabízela nová pracovní místa. Obyvatelstvo venkova hledalo práci a stěhovalo se do měst. Rostl počet měst i počet jejich obyvatel. Města rostla doslova explozivně. Symbolem doby se stala železniční doprava. Železnice znamenala pokrok a mobilitu. Mnoho malých měst a vesnic mělo náhle spojení s "velkým světem". To dávalo nebývalé možnosti k získání práce a pomáhalo ekonomickému rozvoji kraje. Železnice umožnila rozvoj nových hospodářských odvětví. Byla u zrodu odvětví, jež nikdo neplánoval, odvětví, která zde ještě nikdy nebyla, a navíc přispívala i k rozvoji turistického ruchu.
Městský člověk uzavřený v šedi zdí domů, daleko od přírody viděl v železnici možnost, jak se dostat k moři nebo do hor. To vše nabízela železnice za rozumný peníz.
Lidé se horám v důsledku náročné cesty zpočátku vyhýbali. Hory, to byla záhada, osamělost, nebezpečí a tajemství. Tento názor trval až do pozdního středověku. O horách se to hemžilo historkami o nadpřirozených bytostech, netvorech, trpaslících, a dokonce zmizelých lidech. Nebylo proto divu, že vrchnost bránila navštěvovat hory a probouzet zlé duchy. Na počátku 18. století se názor lidí na hory změnil. Začali se o ně zajímat odborníci. Vědci označovali hory přímo za ráj. Nakonec se hory staly předmětem vědeckého zájmu. Byly kartografovány, byla zkoumána jejich fauna a flóra, začala horská turistika. Patřilo k dobrému tónu noblesní společnosti čas od času si vyjet do hor. Užít si čerstvého vzduchu, podělit se o zážitky se svými známými. Doprava pochopitelně poskytovala jen takový luxus, který mohla nabídnout technika.
Dne 21. května 1871 zažil horský turismus senzaci. Z Vitznau na horu Rigi ve Švýcarsku byla dána do provozu první ozubnicová trať v Evropě. Cesta k horským velikánům byla otevřená. Stala se vzorem pro další horské zubačky po celé Evropě.