Detaily titulu

Nakladatelství:	Jonathan Livingston
ISBN	9788075510846
Počet stran	88
Dostupné od	30. 8. 2018
Médium	kniha
Vazba	vázaná vazba

Žánry

Anotace

Druhá kniha Gurama Odišarii je logickým pokračováním románu Prezidentův kocour. Odhaluje veškeré děsivé reálie šílené a dnes již téměř zapomenuté války, která se v Abcházii před více než pětadvaceti lety odehrála. Autor při psaní vycházel ze zcela reálných faktů a popisuje obrovské osobní tragédie zcela konkrétních lidí. Řízením osudu se totiž sám ocitl přímo v epicentru událostí. Společně s dalšími běženci, kteří utíkali před etnickými čistkami hlavně z přímořského města Suchumi údolím řeky Kodori přes průsmyk do centrální Gruzie, sám strastiplnou cestu zdolával a přitom si dělal poznámky, které teď tvoří kostru celého příběhu. Pro uměleckou fikci tu prakticky nezůstává místo a jde tedy o dílo v nejpravějším smyslu slova dokumentární a do jisté míry i dílo autobiografické. Z 525 tisíc původního předválečného obyvatelstva Abchazské autonomní republiky, patřící ke Gruzii, se jich v jediném okamžiku 300 tisíc proměnilo v uprchlíky. Drtivou většinu těch, kteří byli nuceni opustit rodný kraj, tvořili Gruzíni, kteří tam žili po generace. Mezi uprchlíky byli ale i Židé, Řekové, Abcházci, Rusové, Arméni a další. Nemělo by se také zapomínat na to, že v letech 1992-1993 bylo zavražděno více než 20 tisíc civilních obyvatel Abcházie, převážně etnických Gruzínů. Existují důkazy, že šlo o systematické likvidování civilistů s cílem území od Gruzínů etnicky vyčistit. Způsob, jakým autor události v Abcházii v letech 1992-1993 popisuje, je velmi svébytný: vidíme tu otřesné reálie bojových akcí, ale zároveň se v kontrastu s tímto pozadím pozornosti dostává i touze obyčejných příslušníků různých národů spojit se a sjednotit se, navzájem si pomoci. Autor se nevyhýbá ani líčení věcí vyloženě odpudivých, jako jsou loupeže a drancování. A není divu, vždyť každý, kdo se v atmosféře těchto lidských jatek ocitl, zároveň prošel zkouškou lidskosti a humanismu. Jak se ukazuje, dobrých lidí bylo nakonec mnohem víc, než se mohlo zpočátku zdát, což je jistě důvodem k optimismu. Důvod k naději, že za průsmykem pro lidi, kteří museli prožít tak strašné neštěstí, znovu začne normální život.