Detaily titulu

Nakladatelství:	Host
ISBN	9788072943067
Počet stran	328
Dostupné od	18. 3. 2009
Médium	kniha
Vazba	brožovaná vazba

Žánry

Anotace

Stendhalovo motto o románu jako zrcadle, které neseme podél cesty, lze vztáhnout k literatuře a kultuře obecně. Skýtají nejen potěšení, ale mohou být zdrojem poznání a sebepoznání, a to tím spíše v případě, díváme-li se do zrcadla druhého nebo pokud nám ono zrcadlo druhý nastavuje. Identitární vhled nabízí jiný rozměr v pojímání literárních a kulturních procesů. Na rozdíl od kultur evropských, jejichž kořeny si v představách promítáme do neproniknutelných hloubek minulosti, se Kanada utváří v dosahu lidské paměti moderní doby. My - oni - já - to jsou záchytné body kolektivní a individuální identity. Modernizační procesy devatenáctého století a utváření národních států jim daly podobu národní, postavily konstituování kolektivního my proti cizí jinakosti - těm druhým - a zároveň vyhrotily rozpor mezi kolektivním my a individuálním já. Napětí mezi těmito identitárními složkami i problematika náležitosti jsou vepsány do literárních děl a kulturních artefaktů. Ukazuje, jak jednotlivec pojímá a vyjadřuje sebe a druhé(ho), kam se zařazuje, jak se jeví v prostoru, čase, paměti. Jeho sebepoznání a sebevyjádření má platnost obecnou, vstupuje do majetku společenství. Jestliže platí propojenost mezi moderností a konstituováním národních států a národních kultur, pak postmoderní doba s sebou přináší proměnu paradigmatu. Rozplývají se hranice, stírají se rozdíly mezi kulturami, mění se pojetí individua i společenství, z hlubinných kořenů dějin a jazyka se stávají rizomatické oddenky postmoderní hybridní identity. Úvahy některých anglo-kanadských i francouzsko-kanadských kritiků a literárních historiků nezřídka - a pro českého čtenáře možná překvapivě - ústí v otázku, zda má smysl hovořit o národní literatuře a národní kultuře. Není to ani tak výraz skepse, jako spíše tázání odrážející - paradoxně - (národní) specifičnost kanadské situace: otevřenost dovnitř i vně, pružnost demografického vývoje, nutnost absorbovat a pokud možno udržet v jednotném rámci různorodé kulturní přínosy vystavují Kanadu rychlému vývoji. Jistým způsobem lze tuto zemi považovat za kulturní laboratoř, v níž lze sledovat procesy, které českou, středoevropskou a evropskou kulturu možná teprve čekají.