Detaily titulu

Nakladatelství:	Host
ISBN	80-86055-26-4
Počet stran	78
Médium
Vazba

Žánry

Anotace

Milan Děžinský patří mezi nejmladší publikující básníky, narodil se roku 1974 v Kyjově na Moravě, ale od dětství žije v Roudnici nad Labem. V roce 1996 vydal v nakladatelství Velarium sbírku Černá hodinka. Živí se jako učitel angličtiny na volné noze. Jestliže v Černé hodince povětšinou jen zachycoval momentky a nevycházel z pokoje, který nemůže nepřipomínat souchotinářskou cimřičku polského romantika Slowackého anebo studené doupě německého expresionisty Gottfrieda Benna, ve sbírce Kašel mé milenky svůj strašidelný byt opouští, aby se ocitl uprostřed města a krajiny. A je to Roudnice, vinařská Roudnice podminovaná sudy rozehřátými bouřlivým kvasením, ale i opukové město omývané studenou řekou, na jejíchž ostrůvcích stojí zatuchlé prkenné rybárny: „Papírky můr; lepty v srpku tváře./ Vše tak navoněné plísní. Příze očí./ Sypká ústa, tato ruka, zdi./ Sypkovina černých plic.// …Hrudníčky much se rozpínají…“ (Rybárna) U Děžinského všechno teří, trouchniví, tlí, rozpadá se. Mezi verši se povalují úlomky jakéhosi strženého morového sloupu, smrt je zde opravdu černá a studí jako listopadová labská voda. Dusné léto je pak v protikladu k tvrdé, mrazivé zimě s mrtvolkami včel na balzových římsách úlů. V pozadí těchto básní je cítit něčí všudypřítomný škleb, jako by těmi provlhlými stránkami prostupoval hnědý vodoznak – pitvorná grimasa ošklivého podivína odněkud z Račiněvsi, pokřivená tvář chroupající kél uprostřed radličních podluží porostlých puškvorci a řebříčky. Děžinský je především eufonik, přiznává hlásce významovou hodnotu obdobnou významové hodnotě slova, v jeho básních místy doslova řinčí tvrdá –r a –ř, na začátku verše často vybuchuje sršivá hvězdokupa souhlásek, jež rozmetává ostrá, „zubodásňová“ –s. (Svraštělý stín břicha, strzuby, chvějivá rež prádelních šňůr…) Děžinský pozoruje svět nejčastěji zevnitř věcí. A když už jsme v temném, šplouchavém nitru, v kalandru břicha, nalezneme zde opět černé chrutí, ukrývanou touhu po ženě (chrutí = říje). „Žena je v Děžinského básních důsledně šifrována, na první pohled není vůbec vidět."