Zámlky

Sbírka Ireny Václavíkové je pojmenovaná přesně - Zámlky. Verše mají nejčastěji podobu vět. Zdánlivě prostá větná vyjádření, s nepřehlédnutelným epitetem, mají přesvědčivou sílu obrazu. Hlásková seskupení rezonují s atmosférou veršů. V barvách je ukryto nevyslovitelné. Epiteta nejsou efektní. Obrazy nejsou exotické. Autorka vnímá rozjitřenými smysly. Sděluje základní prožitky. Je spřízněna s krajinou. Blízká a opakovaná témata jsou jako pavučina. Slova rozepjata od útku k útku však nemají podobu mámivého pápěří. Trvá chvíle vychýlení. Člověk poznává smrt, vnímá ohrožení, zvládá úzkost. Přichází schopnost nadhledu. Zůstává smysl pro tvrdou křehkost. Člověk vnímá člověka.– Iva Málková