Citoskelety jsou Tomanovou v pořadí třetí sbírkou a lze bez nadsázky tvrdit, že právě v ní našel svou nejpřirozenější básnickou polohu. To, co určuje Tomanovu svébytnou poetiku, je prostupnost vjemů: básník dokáže dávat do souvislostí často i velmi vzdálené obrazy takovým způsobem, že vzniká dojem přirozeného vyprávění. Střetávají se tu všednodenní situace s úvahami i (přiznaně) exkluzivním poetičnem. To, co umožňuje takovéto přirozené prolínání a asociování, je v mnoha případech jednotný podtón v podobě nutkavé potřeby znova a znova rozplétat a pojmenovávat předivo vztahů k ženě. Právě žena jako by tu byla úhelným kamenem: inspirátorkou dění v básni a současně i jejím objektem.
Tento web využívá Cooikes pro:
a) nezbytné cookies pro správný chod webu (řazení knih, vkládání knih do oblíbené atd.)
b) anonymní vyhodnocování návštěvnosti (Google analytics)
Natavené Cooikes:
a) nezbytné cookies pro správný chod webu (řazení knih, vkládání knih do oblíbené atd.)
b) anonymní vyhodnocování návštěvnosti (Google analytics)