Detaily titulu

Nakladatelství:	Host
ISBN	8086055280
Počet stran	112
Dostupné od	1. 1. 1999
Médium
Vazba

Žánry

Anotace

Georg Heym patřil k nejnadanějším představitelům německého literárního expresionismu. Tak jako mnozí jeho druzi odmítá otcovskou autoritu i banální existenci úředníka (nepřipomíná vám to něco?), a ve svém díle proto programově rozvrací tradiční představy o kráse. V jeho poezii se sráží virtuózní využití klasických veršových forem s naprosto novým, výbušným a šokujícím obsahem. Příroda nezná harmonii, ale jen chaos; pod vlivem francouzských prokletých básníků dává často slovo provokující estetice zla. Hlavními motivy jsou průmyslové město, agonie a především temnoty pohlcující svět. Pro sbírku sedmi povídek, nazvané podle nejdelší z nich Zloděj (Der Dieb, 1911) platí vše, co bylo řečeno o jeho poezii. Tématy jsou nejčastěji konflikty jedince se světem či zápas člověka s démonem smrti. Hrdiny jsou nezřídka lidé vyšinutí, vyvrženci, vrazi. Do jejich postav koncentruje autor všechno zlo a zášť, kterými se staví proti nepřátelskému a lhostejnému světu. jeho postavy nejsou politováníhodnými oběťmi nelidského světa, jsou jeho odpornými odpadky, deriváty hnusu a nenávisti. Heym však není jen autorem studeného, šklebivého děsu, zná soucit, touhu po lepším životě, po smysluplné lásce. Jak groteskně tragická je potom jeho smrt utonutím při bruslení na řece Havole: bylo mu 25 let. Tato knížka není snadnou rekreační četbou, ale berme ji jako malou plátku jedné z větví moderní prózy. Expresionismus, první z velkých avantgardních hnutí počátku XX. století, měl u nás smůlu: nikdy nebyl jaksi „v módě“ a větší ohlas získal až ve své postkulminační fázi. Přesto ovlivnil i některé české tvůrce, jejichž význam dnes roste; ukazuje se, že tito kdysi outsideři vůbec nestáli mimo hlavní vývojové proudy: Weiner, Klíma, Josef Čapek, částečně Deml, Reynek. Je proto na místě, aby se stránky edice Chiméra otevřely i jednomu z jejich předchůdců. Přestože tato rozsahem nevelká knížka vznikla již na samém počátku století, patří mezi ty stále živé, překlenující přelomy epoch a estetických kánonů. Potvrzuje kontinuitu literárního vývoje, životodárný význam okrajových žánrů, nabízí vědomí řádu věcí a pozitivní déjŕ vu. Odtud i její klasicizující výtvarné řešení.