Autor domyslil do konce Platonovu metaforu lidského vědomí jako jeskyně, v níž přikovaní zajatci jsou schopni vnímat pouze matné stíny věcí, ne věci samé. Jestliže pro dřívější racionalisty byla schopnost reflexe a sebereflexe zdrojem pocitu svobody a štěstí, pro pozdního racionalistu Dürrenmatta z ní vyplývá spíš pocit úzkosti.
Tento web využívá Cooikes pro:
a) nezbytné cookies pro správný chod webu (řazení knih, vkládání knih do oblíbené atd.)
b) anonymní vyhodnocování návštěvnosti (Google analytics)
Natavené Cooikes:
a) nezbytné cookies pro správný chod webu (řazení knih, vkládání knih do oblíbené atd.)
b) anonymní vyhodnocování návštěvnosti (Google analytics)