Detaily titulu

Nakladatelství:	Host
ISBN	8086055124
Počet stran	140
Dostupné od	1. 1. 1999
Médium
Vazba

Žánry

Anotace

Vzpomínky na českou avantgardu třicátých a čtyřicátých let mají pro čtenáře přitažlivost, jakou asi netřeba zvlášť podtrhovat. Pozdní kubismus, surrealistický okruh Jindřicha Chalupeckého, Skupina 42… Pohled Ladislava Zívra je navíc ozvláštněn tím, že tento sochař, ačkoliv byl jedním z nejpřínosnějších tvůrců oné doby, se v ní nacházel víceméně na okraji, ubíraje se už od počátku spíš vlastní cestou než v určeném směru. Z pražských uměleckých kruhů se vzpomínky neustále vracejí k rodnému podkrkonoší, v jehož zvláštní atmosféře Zívr nakonec vytvořil největší část svého díla. Knihu, jež je vlastně jakousi volnou monografií s četnými reprodukcemi a navíc i faksimilií unikátního alba ze čtyřicátých let, uzavírá Konfese, pozoruhodné básnické poznámky k vlastní tvorbě sepsané v období Zívrova druhého tvůrčího vrcholu. Ladislav Zívr, sochař. (1909 – 1980) po celý svůj život udržel pozornost ke všem projevům života, hmoty a nevědomí, a snad proto dokázal neustrnout ve svém uměleckém vývoji. Prošel více proměnami, přirozeně ne bez výkyvů, ale přesto je jeho dílo soudržné a završené. Vstřebal obě nejzásadnější umělecké zkušenosti moderního umění, kubismus i surrealismus, a pomáhal jim dokonce v českém prostředí dávat originální výraz. Zvláštní kapitolou je pak spolupráce se Skupinou 42, kde byl jediným sochařem. Ale stejně podstatnými zkušenostmi pro něho bylo hrnčířské školení a důkladné pozorování přírodních útvarů na úrovni mikrokosmu i makrokosmu. Po návratu do ústraní podkrkonošské Nové Paky, Zívrova rodiště, se všechny tyto zkušenosti zhodnotily v živé tvarové představivosti a umělcův ateliér se zaplnil množstvím osobitých plastik. Jejich význam začal být doceňován teprve postupně, kdy už Zívrovo dílo tvořilo nepřehlédnutelný celek a kdy jeho přírodní inspirace začala nově působit nejen v souvislostech českého umění, ale i na pozadí zdevastovaných krajin. Ladislav Zívr se narodil 23. 5. 1909 v Nové Pace. Po roce 1948 brzy vystřízlivěl z revolučního nadšení a na deset let prakticky přestal tvořit. Více než sochám se věnoval dalekohledu a mikroskopu, sbíral zkameněliny a nerosty. V roce 1961 se spolu se svou ženou odstěhoval do malé zapadlé vsi jménem Ždírec, kde začal znovu po dvě desetiletí plně tvořit. Poslední plastiku dokončoval ještě tři týdny před smrtí. Zemřel 4. 9. 1980 ve Ždírci u Staré Paky.